Neobdělávaná, větrem zmítaná Ohňová země byla vždy největší výzvou pro cestovatele a badatele už od dob prvních zámořských plaveb a objevů.
Ohňová země je nejjižnějším výběžkem Jižní Ameriky, dále na jih už se rozprostírá jen nekonečný led Antarktidy. Turista, který zavítá do těchto končin má skutečně pocit, že dorazil na konec světa do vyprahlé a tajemné země. Už jen jméno tohoto jižního cípu Ameriky evokuje pocity dálek, strachu z hlavních přírodních elementů, opuštění a samoty. Vytí větru, hukot obrovských vln a pocity zoufalství, to jsou jen některé pocity spojené s tím, co pro nás znamená konec světa. Ale paradoxně jsou to i pocity, které posilují ducha opravdového dobrodruha.
V dobách, kdy se po moři plavilo jen v plachetnicích, mnoho obchodníků, objevitelů i vědců doložilo, že propluli kolem Hornova mysu. Někteří tam i ztroskotali a někteří zůstali. Od roku 1914, kdy se otevřel Panamský průplav, si jen málo lodí volí tuto nejjižnější cestu.
V posledních třiceti letech se Ohňová země stala skutečnou módní záležitostí pro nejnáročnější turisty. A přes všechny skutečnosti o tomto konci světa, většina návštěvníků odjíždí příjemně překvapena. Nejlepší doba pro návštěvu je od října do dubna. Teploty kolísají od 30 stupňů v létě po -14 stupňů v zimě, obecně se dá říci, že tady stále panuje chladnější jaro.
Před objevením nafty žil zdejší region převážně z chovu ovcí. Jedna z největších chovných stanic, která si udržela tradiční ráz nese název Sara. Tato stanice působí spíše jako malá vesnice, než chovná stanice. Ve skutečnosti se v minulosti všechny stanice podobaly malým osadám a většina z nich byla vybavena školou, zahradami, pekárnou, klubem a knihovnou, prostě vším, co takový potulný pastevec potřeboval k životu.
Název Ohňová země dali této krajině první evropští mořeplavci, kteří míjeli břehy Jižní Ameriky cestou do bohatších západních zemí. Když tudy proplouvali, domorodí obyvatelé zapalovali ohně na březích zdejších ostrovů.
Tuto teorii podpořil a vysvětlil i syn britského misionáře Lucas Bridges (1874-1949), který prožil v Ohňové zemi celý svůj život. Ve své knize (El último confín de la Tierra), která popisuje jeho život mezi domorodci, píše: "Jakmile se na obzoru objevila nějaká plachta nebo jiná věc, která děsila domorodce, kteří zůstali doma, posílali signály, aby varovali své druhy, jež se vydali na moře za rybolovem."
Ushuaia
Nejjižnější město světa. Zdejší Muzeum Konce světa je věnováno domorodcům, přírodě a trosečníkům, kteří zde položili svůj život.
Kanál Beagle a národní park Ohňová země
V tomto národním parku se nacházejí subantarktické lesy, kde společně žijí lišky, zajíci, bobři, lamy a kondoři. Z parku jsou nádherné výhledy na kanál Beagle a hornaté ostrůvky kolem. Dají se odtud sledovat mořští ptáci.
Cesta k Río Grande
Průsmyk Garibaldi je oslňující svou krásou hlavně na podzim díky načervenalým listům zdejších neproniknutelných lesů. Jsou tu i lyžařské dráhy a jezera, jako např. el Fagnano a el Escondido.